Sněmovna reprezentantů ve středu hlasovala o ukončení autorizace k použití vojenské síly proti Íránu z roku 2002, čímž jasně dvoustranně pokárala prezidenta Trumpa. Opatření, které prošlo hlasy z obou stran, představuje vzácný okamžik, kdy Kongres vzdoruje Bílému domu v otázce válečných pravomocí. Tento krok by mohl přetvořit přístup USA k vojenským zásahům na Blízkém východě.
Dvoustranný náskok
Zákonodárci z obou stran podpořili rezoluci, což signalizuje, že frustrace z politiky administrativy vůči Íránu překračuje stranické linie. Výsledek hlasování nebyl v prvním prohlášení zveřejněn, ale členové jej popsali jako pevně dvoustranný. Pro mnohé nebyla otázka o činech Íránu – šlo o to, aby Kongres znovu získal svou ústavní pravomoc vyhlašovat válku. Bílý dům argumentoval, že autorizace z roku 2002 zůstává nezbytná, ale rostoucí počet zástupců nesouhlasil.
Posun v dynamice moci v Kongresu
Toto hlasování je více než jen politický spor – je to posun moci. Po léta se Kongres podřizoval exekutivě ve vojenských záležitostech. Toto hlasování tento vzorec narušuje. Tím, že se Sněmovna rozhodla zrušit autorizaci z roku 2002, prosazuje, že ona – nikoli prezident – rozhoduje o tom, kdy a kde USA půjdou do války. Vzkaz je jasný: Kongres nezůstane jen přihlížejícím. Dvoustranný charakter hlasování naznačuje, že nejde o pomíjivé politické gesto; odráží trvalou změnu v tom, jak zákonodárci vnímají svou roli.
Možný dopad na americkou zahraniční politiku
Pokud by se opatření stalo zákonem, mohlo by omezit prezidentovu schopnost udeřit na Írán bez výslovného souhlasu Kongresu. To by byl zásadní posun oproti posledním desetiletím, kdy prezidenti obou stran zahajovali vojenské operace bez formálního vyhlášení války. Autorizace z roku 2002 byla použita k ospravedlnění řady akcí proti Íránu, včetně úderů drony a nasazení vojsk. Její zrušení by nezabránilo všem vojenským akcím – prezident stále disponuje pravomocemi podle článku II – ale vynutilo by si debatu před jakýmkoli významným zásahem.
Hlasování také vysílá signál spojencům i protivníkům. Írán a další národy uvidí, že americký Kongres je ochoten omezit prezidenta. To by mohlo změnit diplomatické kalkulace. Dosud však není jasné, zda se Senát opatřením bude zabývat. Návrh nyní směřuje do horní komory, kde je jeho osud nejistý. Lídr většiny Mitch McConnell neuvedl, zda plánuje hlasování naplánovat. Někteří senátoři již vyjádřili nesouhlas s argumentem, že autorizace zůstává nezbytným odstrašujícím prostředkem.
Co bude dál
Hlasování ve Sněmovně je jen prvním krokem. Návrh musí projít Senátem a být podepsán prezidentem, aby se stal zákonem – i když veto je pravděpodobné. Trump neprojevil ochotu vzdát se válečných pravomocí. Přesto hlasování vyvíjí tlak na republikány v Senátu, aby zaujali stanovisko. Nyní je otázkou, zda dvoustranný duch, který poháněl Sněmovnu, přežije i v Senátu. Termín pro hlasování na plénu zatím nebyl stanoven.
